Pomalý návrat

Z očí, nosu a možná i z uší mi teče alergický jarní sliz, opakující se rok co rok vždy s jinou intenzitou. Přes slzný film ani pořádně nevidím před sebe. Venku ale prší a mám proto radost. Ne jen z toho, že déšť spláchne většinu toho žlutého svinstva do kanálů, ale i z toho, že se přírodě dostane více vláhy. S tím jak se mohu více pohybovat po okolí totiž sleduji, že panuje sucho. Žádné jarní povodně. Lidé spíše přemýšlejí o tom, jak vodu zadržet, kde vybudovat nové přehrady a jak s vodou hospodařit. Svět se mění a my s ním. Podobně jako noha opatřená několika jizvami před deseti týdny. Rehabilitace pokračuje, stávám se jakýmsi dočasným inventářem a pomalu s opatrností začínám do toho bušit.

První zkušební vyjížďky na kole za oknem bytu byly velmi nesmělé. Šlapal jsem jen velmi zlehka a soustředil se, co na otáčivé pohyby bude říkat noha. Šlapal jsem ještě s ortézou a i přesto se bál, aby se noha nepohla kam nemá. Obavy byly samozřejmě zbytečné, ale ze zkušenosti vím, že koleno se dá vyhodit i při sledování televizního programu nevalné kvality. Časem jsem tedy začal šlapat více a a po poradách jsem shodil i berličku na noze. V silničním kole vidím velkého pomocníka ve vytrvalostních cvičeních, jelikož od února jela ona vytrvalost na dovolenou k moři.

Se samotnými berlemi jsem si užíval mnohé legrácky nemající konce. Jejich neustálé tahání a opírání o zdi mne už ale občas dostávalo na kolena, a tak jsem byl moc rád, když mi fyzoš Martin řekl, ať je hodím co nejdále od sebe. Konečně jsem měl volné ruce a i přesto, že noha byla ráda za to, že stojí bez opory, jsem se posunul o další úroveň dále.

Zlepšovat je vždy co, obzvlášť na tělesné schránce. Chabá noha, povadlé břicho, s nímž si nevím rady mnoho let, občas bolící záda vlivem přetěžování levé nohy. Určitě by se dalo najít ještě něco dalšího. Cvičení se tedy přizpůsobuje a upravuje aktuálnímu stavu. Rána v tělocvičně jsou vždy veselá a hekající osazenstvo je také bezva. Všichni se snažíme drtit cviky co nejlépe a hlavně svědomitě. Chtělo by se říci: „Rubej to tam, děvucho!“ Protože, co se ošulí v tělocvičně, projeví se zákonitě třeba při banálním přelézání hrany vany.

Nejlépe je vidět postupující dobu na našem malém Samovi. Malý človíček dělá pokroky den co den a my doslova žasneme nad jeho vývojem. Určitě jako všichni rodiče nad svými dítky. Někdy kroutím hlavu nad tím, co nového vymyslí, či co se mu povede. Takže je mou velkou motivací do dalších cvičení a růstu. Jen kdyby uměl mluvit. Určitě by mi dal plno rad, jak se pohybovat správně a efektivně.

Magneto-terapii jsem úspěšně proseděl na křesle a dále jsem absolvoval terapii elektrickou. Ne, nedržel jsem se ohradníku pro dobytek, ani jsem nedával hřebíky do zásuvky. Šlo pouze a jen o umístění elektrod na kvadriceps a střídáním jejich napětí docházelo ke stažením svalů. Takže místo sezení jsem ležel a užíval si desetiminutové zážehy. Dobrý kamarád se mi proto nabídl s pomocí a zapůjčil mi zajímavou elektro hračku od firmy Compex, pomáhající mi k dalšímu zotavení. Myslím, že jde o skvělou pomůcku a doplněk k samotnému cvičení. Takže od teď zažehávám i doma.

Rovněž byly v plánu dvě kontroly u doktorů a musím konstatovat, že dopadly na výbornou. I když se zcela nepodařilo odstranit mírnou disbalanci kolene. Podle ortopeda však pro běžný život a mé aktivity není nijak závažná. Dostává se mi ještě velmi zajímavé info o kloubní výživě pro koně, po níž snad nezačnu řehtat. Jsem naplněn radostí a cesta domů z Prostějova byla o mnoho klidnější.

Karpatský běžec nespí na vavřínech, ale stále se učí poznávat sebe sama z jiného úhlu. Rehabilitace a všichni okolo jsou pro mne jen a jen přínosem, kdy v operaci vidím samá pozitiva. Přeci, podívat se na věci z jiného úhlu není k zahození, i když nikomu z vás tyto pohledy nepřeji. Poznal jsem další zajímavé lidi a snažím se z nich vzít jen to nejlepší.

V době, kdy dopisuji tyto řádky přestal bušit na střechu déšť a v hloubi duše s ním příbězích, jenž mi dalo běhání. Je jich mnoho a věřím, že další přibudou do sbírky. Musíme se dívat kupředu, přeskakovat kamínky a kameny, ocitající se před našimi chodidly, žít přítomností a na budoucnost tu a tam pomyslet.

Díky všem za podporu! Vážím si jí.