S deštěm přichází do těla vláha

Sedím v autě do jehož kapoty buší provazy deště. Stěrače nestíhají setřít mazlavé čelní sklo, ve skřípajícím rádiu hrají jen samé otřepané hity. A tak ho raději vypínám a dívám se kolem sebe. Hlava se najednou více zaměstnává nad různými podněty. Příroda nutně potřebuje vláhu, neboť i z Bečvy vyčuhuje její kamenné koryto. Po dlouhé době sucha je krajina vyprahlá jako Sahara a její barvy ztratily na sytosti. „Dnes vyběhnu“, pravím si, když si počasí dalo pauzu mezi lijákem a mrholením.

Přicházím z práce domů, venku mrholí a mě začínají brnět konečky prstů nejen na rukou. Z mých očí prýští neochvějné nadšení a znovu se utvrzuji v tom, že musím v běžeckých botách navštívit ta stará známá místa nad domem na něž jsem v letním parnu neměl moc chuti. Těším se jako malé dítě na kus cukru.

Čas mezi odpolednem a večerem právě nastal, oblékám jen nejnutnější – vlněné triko, trenky, ponožky a boty, a vyrážím vstříc svahům kopců nade mnou. Srdce tepe silně a tělo se najednou nedostává do stavu jako posledně, z přehřátí, z úpalu. Cítím nával energie jako jej nyní pociťuje příroda a když uvidím na triku jinovatku, běží se mi o to lépe. V lese potom nepotkávám ani jednu lidskou nohu, naopak těch zvířecích vylekám na mém oblíbeném kopci nespočet.

Mlha přede mnou, mlha za mnou. Ptáci přestali zpívat.

Počasí s námi všemi dělá divy a proto vězte, že když s vámi cuká energie při pohledu z okna na provazy deště a vy, zahleděni do toho obrazu, přemýšlíte zda vyrazit či ne. Běžte a utíkejte! Protože deštěm se ještě nikdo nerozpustil a při probíhání mokrou travou nebo odhrnování mokrých větví z cesty budete mít přiblblý výraz v obličeji jako jsem jej měl onoho večera já.

Boty a oblečení uschnou, ale svěžest v mysli přetrvává.

The Song for Rain from Yawen Zheng on Vimeo.