Na akce podobného zaměření chodíme hlavně pro zábavu, radost z pohybu, poznání nových tváří, území a sebe sama. Ani letos tomu na začátku listopadu nebylo jinak, NPB má totiž v našem kalendáři jasné místo.
Úderem desáté vyrážíme vstříc nočnímu dobrodružství. Hned po startu se dělíme na menší elementy a každý si jde tu svou. Míříme do kopce po zelené k chatě Filipka a od ní kousek z kopce pod Malý Stožek. Závodní pole se během chvíle neskutečně roztrhá a najednou jdeme sami a užíváme si nočního klidu. Na česko – polský hřeben se vyloženě těšíme, protože doufáme ve výhledy na osvětlená údolí. Z Malého Stožku jdeme přes Česlar a Velký Sošov na ten Malý. Po hřebenu se dá hezky běžet, při sebězích nás terén ale nutí neustále se dívat pod nohy. Míjíme lyžařské středisko na polské straně a pak jen kousek po rovině a jsme na Malém Sošově, kde nás ve stanu čeká kontrola. Ta nám razí kartu a můžem valit dál po červené až na Beskydské sedlo. Odtud směřujeme dolů po zelené značce. V protisměru potkáváme pár týmů, které volily postup přes Žďár. Z daleka vidíme na hlavní silnici modrá blikající světla, hasiče s policií a opodál stojí sanitka, na chodníku zdemolované jízdní kolo. Bohužel jsme svědky tragické události. Přemýšlím o tom, co jsem právě viděl. Nic dobrého to není. Kousek za kostelem sv. Mikuláše odbočujeme doleva přes potok Hluchová mezi domy. Asfaltová cesta končí a musíme po louce, směr jen odhaduji. V lese stojícím za loukou nacházíme lesní cestu, po které jdeme do doby než najdeme spojnici s druhým vrcholem. To se nám docela povede a míříme do pěkného prďáku, kterým se dostaneme na vrcholové plató se státní vlajkou, triangulákem a pomníkem místnímu rodákovi. Odteď na více než půlhodinu začíná ta pravá prča. Z druhé strany se k nám přidávájí další a společně hledáme kontrolu. Jeden kolega volá přímo organizátorům jak se to má s kontrolou na Poledním a dozvídá se, že by měla být někde poblíž, asi pod kopcem. Nechápu. Chodíme tedy na všechny možné strany až do doby než k nám přijde nejspíše někdo z kontroly a sděluje nám, že kontrola je asi kilometr od uvedeného vrcholu. To si snad dělají prdel ne? Jsme docela naštvaní, že zde tratíme spousty času. Jediné pozitivum vidím v kopci samotném, líbí se mi. Kontrola nám razí kartičku a omlouvá se za nepřesnost ve stanovišti. Házím do sebe kousek chleba a hledám nějaký další směr. Rozhodujeme se jít dál směrem k Loučce ( 835 m n. m.) a hledáme cestu někam do údolí. Když tu najednou přichází krásná odbočka přímo dolů, do lesa. Jdeme do ní. Bohužel po několika desítkách metrech končí a nám nezbývá nic jiného než krosit přímo lesem, ještě, že neprší. Přeskáčem potok a nad ním vidíme jakousi cestu, uf. Oddechl jsem si. Mastíme to kolmo dolů a čekáme, kde vypadnem. Povrch cesty se rapidně zlepšuje a můžeme se víc rozeběhnout. Ale ne zas moc, Magdu trápí noha a já mám nějaké dozvuky z předminulého měsíce. Zanedlouho se napojujeme na žlutou značku, která nás dovede do Bystřice. Tam si bohužel lehce zacházíme, to nám ale radost nekazí. Jsme tu spolu, děláme co nás baví a navíc na nás hezky svítí hvězdy a pouliční lampy. Prostě paráda. V Bystřici se nasměřujeme na modrou a jdeme na naši trojku – Žďár. Povídáme si o všem možném, na chvíli zhasínáme čelovky a užíváme si noční krajiny. Už od Bystřice se míjíme s dalšími. Cesta má relativně přímý směr a jen dvakrát odbočuje. Těsně před kopcem hledáme tzv. zub či zalomení cesty, kde se dáme stranou a míříme kolmo na vrstevnice, které jsou zde ostré jako žiletka, vzhůru. Žďár a jeho kontrola už na nás čekají, chvilku pokecáme, doplníme energii a už „jen dolů“. Krpál neskutečný a do toho je terén složený z jakoby poházených kamenů navíc ještě zasypaných listím. Jdeme raději více než opatrně. Sestup nemá konce, na mapě vypadá kratší než ve skutečnosti je, hlavně časově. Nakonec se nám povede najít žlutou značku pod kopcem a už nám chybí jen seběhnout do Hrádku a pak kousek nahoru. S během jsme jaksi polevili, už se moc nechce a po tom, co jsem se chtěl na to po dvojce vykašlat, jsem spokojen. Kolem sebe už nikoho nevidíme a držíme si indiánské tempo. Pak už jen probruslíme Hrádkem a dáme se do posledního stoupání k základně a cíli dnešní výpravy za poznáním.
