Byl den po „Botech“ a u compu jsem se rozhodoval, zda se poprvé zúčastnit alespoň nějakých etap Lysacupu. Byla krásná dopolední neděle a tak jsem se tedy vypravil za humna do Frenštátu pod skokanské můstky.
Registrace právě probíhala, vyhledal jsem tedy konec fronty a zařadil se do zástupu. Potkal jsem se opět se spousty známými a o kus řeči nebyla nouze. Za pár minut jsem stál před registračním stolečkem, kde jsme pořešili pár drobností s čipem a mohl jsem se jít připravit. Venku bylo docela teplo, ale svršky navlečené doma jsem zatím na sobě nechal. Trocha toho rozeběhnutí taky proběhlo a po něm jsem mírně upravil skladbu hadrů.
Před oficiálním startem, který byl původně naplánován na desátou, proběhlo přivítání mladými skokanskými nadějemi a následným rozdáním dresů loňských a určitě i letošních favoritů podle kategorií.
Poté jsme se přemístili na parkoviště a závod mohl začít. Zařadil jsem se raději do zadních pozic, a to pro mě z cela taktických důvodů. Závodní pole se velmi rychle začalo trhat, nenechal jsem se však stáhnout k nějakému šílenému tempu, jen hezky na pohodu. Po krátkém okruhu kolem parkoviště nás čekaly první schody vedoucí lesíkem vedle můstků. Před nimi jsem se držel v poslední třetině běžců. Na schodech jsem se však začínal probouzet a zjistil jsem, že prudké úseky mi dělají vyslovenou radost. Po těchto schůdcích jsme se odklonili lehce na levou stranu, abychom se vzápětí mohli seběhem vrátit pod skokanské můstky a schody si dát ještě jednou. Někdo mi hlásí, že jsem snad 190. To mě nenechává klidným a do schodů i mimo ně jdu co mi srdce dovolí. Paráda, asi dvacet lidí jsem předběhl.Cesta od můstků pokračuje kolem krásné zvoničky na Horečky, kde se napojujeme na zelenou značku. Terén se jen mírně vlní a po krátkém seběhnutí se ocitám před závěrečným krpálem, na který se těším asi nejvíc. Jdu do předklonu, ruce na stehna a zapínám automat, který mě žene přes další lidi. Serpentinky jsou rychle za mnou a mířím do druhého a závěrečného stoupání. Občas i něco popoběhnu, ale chůze je někdy rychlejší. Na kopci je už spousty doběhnuvších lidí a hledám mezi nimi, kde bych mohl pípnout čip. Kontrolu nakonec nacházím a může mě těšit, že etapu a polovinu cesty mám za sebou. Nahoře se moc nezdržuju a mířím k autu, kde mě zastihne déšť.
Díky organizátorům za bezvadně prožité nedělní dopoledne a těším se zase někdy – tentokrát však na Lysé 🙂
Čas: 55:42
137. místo celkově
77. místo v kategorii