Poslední dobou se beskydské kopce postupně zaplňují velice zajímavými závody. Po brouzdání na webu extremnizavody.cz nás zaujal 1. ročník Slezského maratonu. Pořádá ho ing. Webber se svými přáteli a akce se navíc koná v oblasti Beskyd námi zatím ne moc prozkoumané. Vzápětí se přihlašujeme a těšíme se na bezva den, snad jen aby vyšlo počasí. 18. srpna přijíždíme do Dolní Lomné, kde se už pomalu zapisují skupinky běžců. Zaregistrujeme se také a jedem se nachystat a převléct. Lomná dolina se plní běžci různých kategorií a výkoností a všichni čekají na úvodní slovo guru závodu. Po příjemném přivítání a komentáři trati se všichni chystáme ke startu.
S Magdou si popřejem to nejlepší, hlavně žádné zranění a v deset jdeme na věc. Startuje se sice dopoledne, ale teplota vzduchu pomalu začíná stoupat a bude hůř. První úsek běžíme do pohodového kopce střídavě lesem a loukami. Občas jdu, chvíli mi trvá než se tělo vzpamatuje z jakéhosi šoku. Zanedlouho jsem u chaty Kozubová a přes vrchol pádím dolů až na Košařiska. Běží se perfektně a ani mi není moc horko. Za Košařiskama se cesta láme opět do strmého kopce. Snažím se střídat běh a chůzí abych se moc neutavil hned na začátku. Cesty jsou zde pro běhání jako stvořené, za Ostrým mě však začíná štvát mírný sklon, jelikož mi táhnou třísla a trochu to pobolívá. Blíží se Kalužný, který už docela dlouho vyhlížím. Úsek Ostrý – Kalužný jsem si protrpěl. Mám raději cesty do prudkého kopce, z kopce, rovinky, ale tady to bylo něco mezi. Mírné táhlé stoupání, které mi opravdu dalo zabrat.
Na Babím vrchu se trať stáčí doprava směrem k chatě Kamenitý. Zde je první a jediná občerstvovačka na trati. I když mám vody dost, doplňuji do sebe i camelbacku. Po krátkém seběhu se otáčíme vpravo a míříme ke Slavíči. Tady mě předbíhá pár lidí, občas s někým prohodím slovo. Opět střídám běh s chůzí, jelikož je cesta pro mé třísla v ne moc příznivém sklonu. Těším se však na úsek ze Slavíče až do cíle. Tam to budou ty pravé traily.
Ze Slavíče se cesta klikatí k rozcestí Lačnov, kde ožívají moje smysly. Stezka se zužuje a běží se pohodovým tempem. Chvíli proklínám jen asfaltový úsek u Malého Polomu. Cítím jak se vše v dobré obrací a po prostřední pasáži, kde jsem prožíval krizi, je mi líp a můžu si taky víc vychutnat pohyb v nádherné letní přírodě. Z Malého Polomu až do cíle si opravdu užívám, samé bahno rozryté cesty od lesní mechanizace (tady by se měli podívat ochránci CHKO). Někteří běžci podcenili doplňování tekutin. Viděl jsem, že i takovém horku, které panovalo, běželi někteří jen s půllitrovou lahví vody. Ti měli krizi zrovna v tomto úseku a možná nejenom v něm. Cestou stylem nahoru dolů jsem se ocitl na Muřinkově vrchu, kde je moc hezká kaplička a kde jsme před nějakou dobou šli (ale z opačné strany). Turictická značka uhýbá na slovenskou stranu, ale my pokračujeme po hřebeni do prudkého kopce na Velký Polom přímo na státní hranici. Je to opravdu výšvih. Do cíle zbývá jen kousek a stoupání bere síly. Nahoře se při chůzi chvilku vydýchám a vydávám se na poslední kilometry kolem rozhledny Tetřev a k chatě Skalka, kde se mohutně povzbuzuje do finiše.
Jsem v cíli, dostavuje se pocit štěstí i únavy. Jdu si pro nějaké občertvení, lehnu si na louku a kecám s pohodovýma lidma do doby, než doběhne Magda. Mám obrovskou radost, že ji zase vidím a že je v pohodě.
Vyhlášení výsledků probíhá v pohodovém duchu podobně jako start. Lidi si užívají krásného dne a tak to má být. Po krátkém vyhlášení se pomalu sbíráme a jdeme dolů k autu a celou cestu domů si povídáme o dojmech a zážitcích z tohoto prima podniku.
Díky organizátorům, že se pustili do takové akce a těšíme se na další ročník J
Časy:
Já – 5:43:40
Magda – 7:01:30