V nedělním brzkém ránu mi povídá jedna slečna: „Díky za skvělou akci!“ A mými zády projede mrazivé zachvění. Její slova hovoří za vše. Myslím, že jsme to opět zvládli a závodní víkend se povedl.
Scházíme se. Nevím už pokolikáté, ale je na čase řešit další ročník závodu. Vše běží ve stejném rytmu, kdy se nejvíce práce udělá těsně před závodem. Organizační tým letí za svými povinnostmi běžného života. Chybí už jen zkompletovat trasu, sehnat povolení, oslovit stávající sponzory, sehnat případně další nové – což by vydalo na samostatnou kapitolu. Jelikož H8 běží již šestým, resp. sedmým rokem, další věci se tak nějak dějí za chodu a automaticky.
Letos závod přinesl několik novinek. Hlavně ve změnách registrací, jelikož byl dosud systém nastaven tak, že se vše dělalo ručně. Snad se vše osvědčilo a budeme v tomto trendu pokračovat i nadále. Trasa závodníky provedla místy, kudy se ještě neběželo a byla opět o něco náročnější než předchozí ročníky. A pro snížení objemu odpadu z celého víkendu jsme zavedli vratné kelímky. Nevěřili byste, o kolik pytlů méně jsme naskládali na hromadu. A v neposlední řadě došlo i na mírnou změnu vyhlašování kategorií. Samozřejmostí Hostýnské osmy, kromě závodu samotného, jsou i páteční přednášky z různých oblastí běhu. Letos nás poctili Petra Mucková a Václav Král. Sobotní doprovodný program pro rodiny s dětmi a večerní bujaré vítání přeživších a dokončivších našeho závodu bylo příjemným zpestřením celého dne. Druhým rokem přijeli také borci s lezeckou stěnou, aby akce byla ještě více vertikální.
Největší šrumec nastává v týdnu před závodem, kdy se vozí všemožné na základnu, vybaluje se, chystají se startovní čísla, čipy, věcné dárky pro závodníky. Ve středu se při plnění tašek točíme nekonečně dokola, slunce pere bomby a s pohledem na nebe a na internet věštíme sobotní ochlazení. „Snad to vyjde a závodníci se nebudou muset potácet v šílených teplotách po kopcích“, říkáme si. Chlapi se domlouvají na značení trasy, jelikož je letos hodně individuálek, bude se muset značit o to pečlivěji. Ale to bych řekl, že je to již jakýmsi standardem. V pátek odpoledne stavíme stany a chystáme pro běžce zázemí. Intuitivně si vše rozdělujeme a klape to jako dobře promazaný stroj. I když tu a tam se nějaká moucha najde, jsme lidi.
V sobotním ránu mám již vše nachystáno a mířím do Rusavy, kde se budu pohybovat po celý zbytek dne. Běžců je čím dál více a registrace dalších probíhá až do doby těsně před startem. Mizím tedy pryč z tohoto mumraje, abych si ho spolu s dalšímu dobrovolníky, jichž byla necelá stovka, vychutnal při průběhu závodním polem. Kapky deště smáčí čelní sklo vozu a čekám na ostatní, abychom mohli postavit občerstvovačku u ČOVky. Chvíli po desáté jsme nachystaní a čekáme, kdo přiběhne jako první. Jsou jimi Ondra Tabarka a Vítek Otevřel, s mírným odstupem Ondra Velička na třetí pozici. Chlapi mají neskutečné tempo a běží po celou dobu prakticky vše. Posléze se závodní pole hromadí, přibíhají skupinky, či jednotlivci a s postupujícím časem rychlost závodníků klesá. Co však neklesá, je nadšení všech napříč výkonnostními stupni. Každý má jiný cíl, jinou vizi, toho, čeho chce dosáhnout. Pro někoho je to bedna, po jiného zase překonání sebe sama, či jen pouhá radost z pobytu v přírodě.
Ve čtyři odpoledne naše kontrola končí a přesouvám se proto o kousek výše, na 51. km závodu, kde vykládám vše, čeho mám v autě přebytek a dále mířím na Tesák a do Rajnochovic, abych si tohle mohl dát ještě jednou. V podvečerních Rajnochovicích to žije jako ve včelím úlu. Lidé tleskají, baví se, odpočívají. A je jich všude plno. Posilněn hrachoveckým frgálem mířím zpět do Rusavy, Ráztoky, kde čekáme na poslední ultramaratonce. Mají náš obdiv. Poslední z nich si nasazují čelovky a míří na Pardus a k Obřanům a…k cíli. Někdo má však cíl jinde, než jsme ho určili my. A proto si jich pár hledá odvoz čtyřmi koly.
Po sklizení i této občerstvovačky jedu do zázemí. Rajnochovice doslova vřou a rocková hudba se line údolím. Masakr z něhož mi mrazí v zádech. Při pohledu na bavící se lidi, jenž se trápili sami se sebou na trati a nyní křepčí na parketu, přemýšlím o snad nevyčerpatelných zásobách lidského těla.
Jedu. Jedu na poslední štaci dnešního dne. Tou je Tesák. Potkávám se zde se známými tvářemi, které se mezitím dostaly po svých až sem. Je tu ticho, klid a mír a nad hlavami nám svítí neskutečné hvězdy. Přejeme všem mnoho zdaru do posledních kopců a svity čelovek mizí do hluboké noci.
Nedělní ráno se nese v poklidném duchu. Někdo přebral na trati, někdo zase na parketu a tak se na stylu chůze dá rozpoznat, zda je vše jak má být, nebo něco pobolívá. Za zvuku kytary Jakuba Tichého chystáme vyhlášení a všichni přítomní se plíživě a nenápadně srocují pod pódiem.
Ceny jsou rozdány, tombola rozlosována a za nás všechny chci tímto poděkovat všem, co se na Hostýnské osmě 2018 podíleli jakoukoliv měrou. Byl to skvělý víkend a za rok na viděnou!
A ještě dlužím alespoň prvních šest běžců v celkovém pořadí. Více výsledků na našem webu závodu www.hostynskaosma.cz
- Vít Otevřel 7:09:54
- Ondřej Velička 7:11:53
- Ondřej Tabarka 7:15:32
- Tomáš Jakubec 7:40:03
- Tomáš Peter 7:41:13
- Václav Král 7:41:36
Z výsledků je tedy jasné, že to byla řežba až do posledních metrů a nikdo si nic nedaroval zadarmo. Úchvatné a bláznivé zároveň!