No, nějak po půl páté se řeklo start a byl start. Všichni vyrazili jak splašení, jako by na Lysé měli točit poslední pivo tohoto roku. Vyrazil jsem též, a bylo to do kopce jak jinak. Za pár chvil jsem proklínal sám sebe, vypité pivko, čaj i kafe. Srdce mi málem vyskočilo jak mě všichni předbíhali 🙂 Řekl jsem si, že musím zrychlovat postupně a přidávat co tělo s dechem budou stačit. Jelikož jsem měl suprovní botky od INOV-8 s hřebama, tak mi to po prvních kiláscích na asfaltu hezky cvakalo do rytmu – alespoň jsem nepotřeboval sluchátka. Pak ale přišel zledovatělý terén a tam mi to kouzalo o něco méně než ostatním kolem mě 🙂 Prostě prdel. Naštěstí přišel po pár metrech udusaný sníh a někdy jsem se i rozeběhl. V rychlosti jsem míjel známá místa, když nohy a hlava nechtěly, jsem občas popošel. Ale hlavní by to, že jsem si celou trasu náramně užíval a stihl ještě pokecat s kámošema 🙂 Kousek pod vrcholem jsem uviděl světelný had vinoucí se serpentinami k vrcholu a to byla známka, že už jsem blízko, blizoučko. Nakonec, a ač jsem ani nedoufal, jsem se k mohyle doškrábal za pro mě neuvěřitelných 57 minut a 21 vteřin a 86. místě a celý zbytek večera a cesty dolů jsem si užíval ten prazvláštní pocit radosti z výhry nad sebou samým.