Po loňské účasti na botech jsme ani vteřinu neváhali a museli přihlásit i letos. Organizace i závod probíhají ve skromných podmínkách a právě toto má své kouzlo. Akce je podobná závodu 5BV, avšak ji nekopíruje. Startuje se v noci, určeny jsou tři vrcholy v okolí startu a trasu a pořadí vrcholů si volí každý podlé svého a startuje se každý rok z jiného místa, letos z penzionu Buldoček v Horní Lomné.
Do Horní Lomné jsme přijeli z předstihem, prozkoumali terén a šli se zaregistrovat. Docela hezky jsme si pokecali a předstartovní chvilky ubíhaly rychle. Kolem deváté jsme se od pořadatelů dozvěděli ty tři kopčiska – Kozubová (981 m n.m.) – Mituří (859 m n.m.) – Smrčina (1014 m n.m.). Po krátké debatě jsme zvolili postup Mituří – Smrčina a jako poslední Smrčina.
Trasa byla místy výživná, vlnitá, občas bez značek a dokonce i bez lidí. Po startu se závodní pole začalo mírně trhat, některé skupinky jsme předbíhali, někteří zase nás a neustále se to střídalo. Před Mituřím jsme ani nijak nezaváhali a dali se od rozcestí Úspolka – Horák přímo do lesa. Pár lidí se nás chytlo, ale na kopec jsme došli sami. Na nejlepší jsme už něco ztráceli. Z Mituřího nám nezbývalo nic jiného než zase tou samou cestou dolů a tentokrát po zelené značce na Slavíč a dál po hřebenu, kde jsme zažili parádní bahenní lázně. N Kalužném jsme minutku zakufrovali a málem běželi na Ostrý. Značka ustupovala mírně do prava a my se vydali na Smrčinu přímo za nosem, samozřejmě horší cestou, která byla slušně rozrytá. Trochu mě začala zlobit čelovka a musel jsem vyměnit baterky, abych se v tom hnusu neztratil. Magda při zpáteční cestě ze Smrčiny musela udělat to samé. Na Babím vrchu jsme odbočili na žlutou značku a valili dál k chatě na Kamenitém a na poslední vrchol dnešní noci. Po orazení startovací karty nám nezbývalo nic jiného než seběhnout zpátky ke Kamenitému. Měl jsem chuť to flákat, moc se mi nechtělo, ale Magda rubala a musel jsem proto taky. Co mi zbývalo. Čekal nás jen seběh na asfaltku do Horní Lomné, ten byl celkem v pohodě až na to, že Magda zapnula asi nějakou raketu či co. Na cestě mi kus utekla, ale zmobilizoval jsem svoje síly a do cíle jsme doběhli společně (čas 5:41). Magda na krásném druhém místě v ženách a já si závod užil na 13. místě v mužích.
Musím jen dodat, že závodní noc byla naprosto perfektní. Ani se nám nechtělo spát a prokecali jsme se až do samého rána a do vyhlášení výsledků.
Díky pořadatelům za bezvadně provedenou akci a těšíme se na další ročník 🙂
Více z výsledků na www.npboty.wz.cz