Pomalu se blížil čas dalšího Miniduatlonu a u nás bylo celkem jasno, že si dáme dostaveníčko i nyní. Závod je zařazen do série Beskyterra a bylo tedy nutno počítat s kvalitním obsazením. Přijeli jsme opět s předstihem, nachystali sebe i kola a mohli vyrazit omrknout trať, resp. její malou část.
Organizátoři na nás, oproti loňskému ročníku, přichystali zajímavé překvapení hned na úvod a tím byl asi 300 m běh kolem areálu. Závodníci se během tohoto rozběhu měli jaksi rozřadit, což se moc nepovedlo, jelikož vznikl před startovním kobercem krásný špunt. No nic, po chvíli jsme se dostali na řadu, popřáli si s Magdou hodně štěstí a hlavně ať to ve zdraví přežijem.
Trasa z velké části kopírovala minulé roky až na pár výjimek. Tradičně se vyjelo z hasičského areálu směrem vlevo a dále přes koleje do kopce. První úseky trati se jelo celkem v poklidu, občas se dalo předjet. Chuťovka však přišla po následujícím sjezdu do Podhradní lhoty. Tam šlo do tuhého a mnozí z nás raději slezlo z kola než aby si nabilo huby. Objela se celá K
unovická hůrka a různými vtipnými sjezdy a výjezdy, v jednom sjezdu jsem málem zůstal v příkopu, jsme se dostali až na Čertův kámen. Z něj pak krásnými členitými pasážemi až nad Loučku, kde následoval zajímavý rychlý sjezd po hrubém kamení. Raději jsem na nic nemyslel a poslal to tam. Konec sjezdu byl však okořeněn prudkou odbočkou. Asi jsem se musel nějak zamyslet a v tu ránu málem letím do diváku, fakt prdel. Míjím nějaké borce, kteří mají technické potíže a ztrácím se jim z dohledu. Projedu ještě pár technických pasáží a brodů a rubu to ve sjezdu přímo k výletišti, které bylo nutno obkroužit.
V depu zahazuju kolo, nazouvám boty a plazím se trápit do běžeckého okruhu. Vedro je nesnesitelné, nikde ani malý stínek a tak občas z běhu přejdu do chůze a nijak mě to netíží. Okruh je veden kolem Kunovic a je na něm umístěna jedna občerstvovačka, což je v tom horku asi málo. Beru to indiánskou chůzí a přeju si aby už byl konec. Na občerstvení doplňuju vodu a mažu dál. Teď jen jeden větší výběh, pak kolem baráků a dolů k hlavní cestě, kde začínám potkávat závodníky mající všechno za sebou. Poslední seběh si opravdu užívám a myslím na Magdu, která je ještě na trati. V cíli na mě volají rodiče a teta od Magdy, povzbuzují co to jen jde, ale víc už ze sebe nejsem schopný vymáčknout. Paráda, další šílená a hlavně pohodově naladěná akce je za mnou. V cíli čekáme na Magdu a občas se jdu podívat na průběžné výsledky a vidím, že Mája běží na bednu. Tož to nemá chybu. Sama tomu nemůže uvěřit, když ji pak hlasatel zve na pódium pro třetí v pořadí.
Celý závod a doprovodný program měla organizace zase vychytané, všude vládla pozitivní nálada, sposta dobrého jídla a pití a tímto jim moc děkuji, že jsou schopni uspořádat tak fantastický podnik jakým Miniduatlon je. A díky i všem ostatním za podporu J
A výsledky?
Magda – ženy 30-39 let – 3. místo v čase 02:27:26
Já – muži 20-29 let – 19. místo v čase 02:02:22