V pátek jsme se zúčastnili zajímavého závodu “ Na plný boty“, který se pro letošní ročník konal v obci Raškovice. Jedná se o noční závod týmů ( jednočlenných či dvoučlenných), které mají za úkol obejít tři předem známá stanoviště a vrátit se zpět na základnu. Trasu a postup si týmy volí samy a je jedno v jakém pořadí se kopce – stanoviště absolvují. Vrcholy byly následující : Velký Lipový (999 m), Slavíč (1054 m) a Travný (1203 m). Jelikož jsme se na tento závod vypravili poprvé, přijeli jsme o něco dříve, zaregistrovali se, vypsali startovací kartičku a šli se sednout k připraveným stolům. Atmosféra byla perfektní, pivko a čaj taky a tak jsme mohli v poklidu studovat mapu a hledat pro nás optimální postup. S přibývajícím časem se sál začal plnit nadšenci i profíky v oboru. Pár desítek minut před desátou večer začalo napětí a očekávání závodníků houstnout. Každý piloval detaily, ladil vybavení a dolaďoval trasu. Došlo i na vysvětlení celého průběhu závodu a noci, dodatečné předstartovní orazení kartiček, pro případ nečestného boje (kdyby náhodou někdo vyšel dřív).
Odbila desátá a šlo se na věc. Startovní pole se velice rychle roztrhalo, někteří mířili na Travný a někteří, stejně jako my, na Velký Lipový. Chvíli nám trvalo než jsme se po asfaltce rozeběhli a zanedlouho jsme probíhali Morávkou. Ještě, že jsem letos byl na Beskydské sedmičce, říkal jsem si. Někteří totiž hledali odbočku z hlavní cesty směrem na žlutou značku. Cesta a tep se začali prudce zvedat. Naštěstí byla tma a do kopce nebylo moc vidět, vybavovaly se mi proto o něco víc pocity z B7, kdy už jsme měli za sebou něco přes 70 km. Tentokrát to bylo o něco rychlejší ( i když profíci byli dávno pryč) a za hodinu a půl jsme se ocitli na Velkém Lipovém. Pořadatelé nám orazili kartu, doplnili jsme zásoby cukrů v těle a přes Ropici (kde jsme potkali další dva účastníky, kteří šli s námi zbytek trasy), po červené značce až na chatu pod Slavíčem. Byl to možná o něco delší postup, ale nechtělo se nám moc dolů a zase nahoru na Slavíč. Nad chatou přišlo první kufrování, kdy jsme hledali hřebenovku. Chvíli jsme šli přímo lesem dle „instinktu“ až se nám ji podařilo najít. U triangulačního bodu stála hlídka pořadatelů a čekala na příchozí závodníky. Proběhlo menší občerstvení v podobě obložené bagetky a následně jsme se rozhodli pro přímý postup dolů. Teprve teď přišla ta pravá legrace. Lesem nelesem, cestou necestou se nám podařilo dostat až na mostek přes říčku Skalku a přes rozcestí „Úspolka“ jsme pokračovali kousek po žluté pod Malý Travný. Vzdálenost na mapě se tvářila přívětivě, až na ty vrstevnice. Občas se muselo i na čtyři. Cestou nahoru jsme narazili na dvě vrstevnicové cesty a dali se po té vrchní k malému rozcestíčku a dále pokračovali po známé zelené turistické značce a nakonec i po modré na poslední vrchol dnešní noci – Travný. Bohužel jsme byli nuceni vzbudit hlídku, aby nám podepsali kartu, nabrali nových sil a pustili se z kopce – konečně (na Travný to bylo opravdu maso). Cesta byla předem jasná a již několikrát při jiných akcích prošlapaná, a tak ani nebylo orientačně co řešit a po cca 7,5 hodinách jsme se objevili v cíli na 14. místě. Smekám před Magdou a jejím výkonem. Do prudkých kopců rubala hodně dobře. Ze závodu mám velmi dobrý pocit, protože se podařilo obsadit pro nás velmi dobrou příčku a nedošlo k žádné újmě na zdraví a na duši, více nás to utvrdilo. Příště se ale přihlásíme do kategorí každý zvlášť. Kdybychom to udělali letos, byla by Magda na bedně 🙂
Podrobnější výsledky a fogalerie viz. www.npboty.wz.cz