„Proč to vlastně děláš a co z toho máš?“, ptají se někteří. Odpovědí na podobné otázky mi může být například to, že kdo se nikdy nepostavil na start ultramaratonu, nemůže dostatečně pochopit jednání podobných individuí, které se mnohdy v nočních či brzkých ranních hodinách vydávají na svou cestu. Každý, který miluje dlouhé běhy, velmi dlouhé běhy, a ono ve spoustě případech nejde ani o běh, se chystá na několika hodinovou z různých pohnutek. Každý to máme prostě jinak a přesto nás spousty věcí spojuje. Společně prožité utrpení a strádání na trase dává dohromady skvělou partu lidí, kteří jsou schopni po probdělé noci a dni ještě sednout někde na zem a dlouhé hodiny klábosit nejen o prožitých dojmech, závodech či výletech. Možná bych to přirovnal k životnímu stylu nebo postoji. Nejít s proudem…
Těch pět mystických písmenek před maratonem mě, po době letitého skoro nicnedělání, začaly lákat čím dál tím více. Postupem času jsem si k nim začínal nacházet a prošlapávat cestu. Byla a je to cesta trnitá, klikatá, plná nekonečných zákrut, kdy nevím, co dalšího mi přichystá. Baví mě ta nejistota před závodem, kladení si různých otázek, řešení stravy, vybavení, profilu a povrchu trasy. Věcí, jež ovlivňují samotnou akci je neskutečně mnoho, pokud se jde více do hloubky a detailu.
Ultra trail se dá brát jako dlouhá procházka na jedné straně nebo na straně druhé – běh v co nejkratším čase. V závodech se oba protipóly dost často, ne-li zcela, prolínají. Může se totiž stát, že i když je běžec perfektně připraven, něco se pokazí. Vybavení se dá opravit nebo zahodit do kontejneru, ale když se stane něco neočekávaného se zdravím, je třeba míti se na pozoru, zpomalit či dokonce ukončit závod. Halucinace, křeče, zvracení a bolesti břicha, psychické krize mohou přijít znenadání. A člověk tak celou dobu vnitřně bojuje hlavně sám se sebou, s chutí zdolávat další překážky a výzvy. Neboť život není černobílý…
Při ultramaratonech se dají zažít nevšední situace, kdy už je tělo unaveno, mysl neustále bojuje s nadcházejícími kilometry, terénem, počasím a dalšími okolnostmi, což hodně ovlivňuje samotný výkon sportovce. Bolest se stává jakýmsi partnerem, je všudypřítomná a mysl člověka se musí odpoutat od všeho balastu moderní společnosti a řešit jen otázku bytí. Už několikrát jsem měl pocit jakoby se mé nitro poodstoupilo od mé chabé tělesné schrány, žilo svým životem a poté se zpátky vrátilo na zem, aby mohlo znovu procitnout. Při dlouhém běhu či pobytu v přírodě si hlava uspořádá myšlenky hezky do řady a ty jsou pak více čitelnější než před výběhem.
Stejně jako vloni, tak i letos jsem si vybral několik akcí z nepřeberného množství závodů. Jsem moc rád, že během nich došlo k poznání skvělých lidí, kteří se perou za správnou věc. Není to určitě jednoduché zorganizovat podnik ať už čítá sto nebo více lidí. A proto skláním svou hlavu přede všemi, co dokázali zaujmout a přitáhnout lidi do svých krajů a poznat jejich nádhery.
Přeji všem mnoho radosti a spokojenosti v době vánoční a šťastné vyšlápnutí do nového roku 2015.
A kde mé nohy šoupaly půdu pod nohama?
25.01.2014 24 hodin na Lysé hoře – 7 okruhů
07.03.2014 Kysucká stovka – 20 h 40 minut
02.05.2014 Špacír – 16 h 48 minut
24.05.2014 Bánovská stovka – 17 h 48 minut
13.06.2014 Valašské kilo – zabalil po 85 km
05.07.2014 Malofatranská stovka – 23 h 13 minut
09.08.2014 Hostýnská osma – 9 h 22 minut
26.09.2014 Nezmar Ultramarathon – 18 h 13 minut
31.10.2014 Na plný boty – 3 h 19 minut
05.12.2014 Pražská stovka – 25 h 47 minut
Dovětek: Ultra z Vás lepšího člověka asi neudělá, ale otevře oči v poznání sama sebe.