Jelikož se nám vloni první ročník Slezského maratonu moc líbil, neváhali jsme se zúčastnit i letos. Počasí se však od Hostýnské osmy poněkud změnilo a mohli jsme se tak těšit na velmi slunný den a na mě až moc velké horko.
Při pohledu na startovku jsem si musel říct proč ten Feidippidés před 2503 lety to trochu, při běhu z Marathónu do Atén, nenatáhl alespoň na stovku. Ono to totiž vypadá skoro vždy tak, že po startu se všichni rozutečou tak rychle jako by běželi desítku. Takže maraton = sprint. Letos tomu nad Lomnou dolinou nebylo jinak.
V sobotu ráno jsme se zaregistrovali v areálu Matice slezské v Dolní Lomné, nachystali věci, potkali spousty známých tváří a kamarádů a vydali se před samotným startem chvilku rozběhat. Ale nic se nemá přehánět, že. Pořádně se rozeběhnu až po startu. Kolem půl desáté nás startovní výstřel vypustí do místních kopců. Začátek je hodně výživný, furt nahoru a když si člověk myslí, že je stoupání konec, tak zase nahoru. Lesy se střídají s loukami, kde je již služný pařák a není se kam schovat. To mě zpomaluje, ale jdu co tělo pustí. Zanedlouho jsem na Kozubové, špička však kdesi v prdeli přede mnou.
Snažím se dodržovat pitný režim, ale nějak mě při seběhu začíná píchat v obou bocích a v břichu se dějí zajímavé věci. Raději na chvíli zpomalím, bedna dneska zase, stejně jako pokaždé, nebude. Trasa se stáčí po modré na Košařiska, kde se zjeví velmi milé překvápko od X-Trailáků v podobě pitíčka a melounku. Díky. Teď už to jen nějak vyrubat na Ostrý a pak krásně po hřebínku až pod Babí vrch, kde sbíháme na chatu pod Kamenitým. Celý tento úsek je mi perfektně, běžím i to, na co mi vloni tělo nestačilo. Asi jiná mantra či co. Z Babky na kamenitou chatu to je kousek a těším se na nějaké studené pití a třeba i sprchu, kterou naštěstí dostávám. Asi bych se uvařil ve vlastní šťávě. Obsluha je velmi milá a klidně bych zašel i do hospy, ale času není nazbyt. Vrátím se tedy zpátky na hřeben a pokračuju s kámošem, který mě doběhl, dál kolem Slavíče a dolů přes Lačnov až pod Kozí hřbety. Nohy už docela cítím a zbytek tratě nebude procházka růžovou zahrádkou. Cpu do sebe jakési magnézko, kopu cosi do huby a čekám, kdy se to zlepší. Přichází však asfaltka pod Malý Polom, šílená krutost pro maníka, co nesnáší běhání po asfaltu. No nic, chvilku se zakecám s budoucí druhou Aničkou a doběhnu kámoše Marka. Oběma nám asi upadnou nohy. Brutus. Najednou se přes nás ladně přežene budoucí vítězka Laura. Mám pocit, že stojím na místě. Fandím jí do dalších kiláků a smekám klobouk. Na konci asfaltky se objevuje další nečekané a příjemné překvapení v podobě X-Trailácké občerstvovačky. Díky Vám všem. Na úsek z Malého Polomu po Kamennou chatu jsem se moc těšil, je můj oblíbený.
Nohy už nejdou jako zamlada, ale snažím to alespoň trochu rubat. H8 je asi ještě v nohách. Volím tradiční kombinaci, když jsem úplně v prdeli, střídám běh s chůzí a ono to i ubíhá. Kdesi v oblasti Burkova vrchu nás dobíhá Klára (bude taky na bedně) a drtí to neskutečně. Škoda, že jsem neměl moc sil se zařadit do vláčku dalších dvou borců, které za sebou v ten moment táhla. Je fakt dobrá. Dobíhám další kámoše, křečovitě se na sebe smějem a povzbuzujem se. U Muřinkova vrchu nás čeká vodní osvěžení, v kejmlu už mám skoro sucho a tak vítám možnost doplnění vaku. Před námi je Velký Polom a jeho velmi „příjemný“ výšvih. Pro jistotu se tam ani nezastavuju, i když jsou pěkné výhledy. Z Polomu až na Kostelky si běžím pěkně z kopce. Pak přichází ta pravá sranda na závěr – sjezdovka. Je to taková krátká prudká mrcha, kde přemýšlíte jak to naprat dolů. Nahoru však zažívám peklo. Nohy a tělo jedou na max. a cesta se furt kroutí, nevidím konce a užívám si svoje. Konec ale záhy přichází. Dobíhám k chatě a zmateně hledím, kde je cíl. Všichni mě posílají dál a najednou spatřím cílovou bránu. Je konec, jsem rád, že jsem v cíli živ a zdráv. Zdravím se známými a kamarády, kecáme o všem možném a pak dobíhá i Mája. Je dobrá, během týdne zvládne přes sto závodních kilometrů. Dělá mi radost a jsem na ni patřičně hrdý. Oba jsme oproti loňsku zaznamenali časové zlepšení a jednou se pod tu pětku třeba dostanem 😀
Díky všem za bezva závod, krásně prožitý den i noc a příště se na startu asi zase uvidíme.
Mája – 06:13:25 (222. celkově, 14. v kategorii)
Pája – 05:12:08 (106. celkově, 89. v kategorii)
Stránky závodu: www.slezskymaraton.cz