Aby člověk poznal kus krajiny a navštívil známá místa, vedle nichž žije, aby se setkal se zajímavými lidmi, více je poznal a spřátelil se s nimi, aby se o sobě dozvěděl zase něco víc, aby se usmíval na celý svět, aby si užil nádherný víkend plný radosti a bolesti, musí vyrazit logicky na nějaký ultra trail. V tomto případě slovíčko „nějaký“ vynechme. Hostýnská osma totiž není rozhodně ledajaký ultra trail. Letos se konalo její druhé pokračování s trasou lehce pozměněnou, 62 km dlouhou, po krásných kopcích Hostýnských vrchů.
Letos jsme se přihlásili každý za sebe a čekali co přinese sobota 10. Srpna 2013. V týdnu před závodem se počasí nechtělo moc umoudřit a panovala neskutečná vedra, která sežehla co mohla. Ale skvělým organizátorům, v čele s Lukášem Tomčíkem, bylo posláno shůry trochu vláhy a ochlazení a tak mohla „Há osmička“ vypuknout.
V osm hodin ráno za povzbuzování všech přihlížejících se vydal asi 500 členný dav pokořit Hostýnské vrchy a zvítězit sami nad sebou. Počasí slibovalo krásnou běhací teplotu okolo 15 st. a tak se hned ze startu závodní pole velmi rychle roztáhlo. Začátek jsem nechtěl moc přepálit, a tak jsem se držel někde v polovině a pomaloučku se posouval vpřed. Před první kontrolou byl čas i na malé zklidnění tempa v zúžení před Kuželovým památníkem. Pak se cestička opět rozšířila a dalo se krapet zrychlit. Na K1 jen rychle orazit kartičku a po krásné hřebenovce, kterou znám snad nazpaměť jsme se přes Čečetkov, Končiny a Bludný dostali do Košov. Trasa tam byla zpestřena i krásným seběhem a v jeho závěru i brodem 😀
Odtud jme valili prudce nahoru na Vičanov, tuhle pasáž jsem moc nemusel ani vloni. Šutráky na cestě, do toho ještě asfaltka. Kousek od Tesáku nás pořadatelé směřují na kratičký sešup pod Čerňavu. Když jsem na tom kopci byl vloni před osmou poprvé, nechápal jsem, kde se tu něco podobného bere. Vždyť v Hostýnkách snad prudké kopce ani nejsou. Kopec to byl výživný, za to ale krátký a po něm jsem si skoro to samé mohl seběhnout pod Jehelník, kde už na nás čekala další kontola. Měli to tam fakt vytuněné, od ohně šlo příjemné teplo a člověk by tam i na chvilku pobyl. Seběh z Jehelníku do Chvalčova na první občerstvení jsem si moc užil. Byl okořeněn nádhernou lesní scenérií a bahnitou pasáží zvanou skluzavka, kdo ji sjel celou po prdeli je u mě borec. Ve Chvalčově nás čekala luxusní žranice a K3. Meloun jsem zajídal chlebem se sádlem, do toho ještě rozinky, jonťák, banán. No div se světe, ale neposral jsem se z té kombinace chutí. Naopak mi sádélko a další dobroty udělaly moc dobře. Rychle jsem se protáhl kolem likérky do ulic dědiny a za chvilku na mě čekalo stoupání na Obřany. Trochu mě začíná táhnout pravé stehno a pro jistotu přecházím v kopci do chůze. Což se jeví jako rychlejší. Hezky to střídám, chůze, běh, furt dokola a do toho si něco málo popovídám s klukama X-Trailákama 😀 Zanedlouho jsme u zříceniny hradu Obřany, s díky odmítám slivovičku, nechám si orazit kartu a mířím na Klapinov a dál na Pardus, na nejkrásnější kopec celých vrchů. Škoda, že nejsou výhledy. Cesta z něj se jemně klikatí, slunko s mlžným oparem hrají světelné divadlo a stezka mě vyplivne na vrcholu rusavské sjezdovky odkud je pěkný pohled na zdejší kamennou dominantu – kostel, které jsem si snad nikdy nevšiml. Na K5 a zároveň občerstvovačce se ocitám asi 10 minut před polednem. Opět do sebe hážu, co mi přijde pod ruku a zároveň si fajně popovídám s prima lidmi. Jo a polévka byla skvělá. Úseky na K6 – pod Lysinou a dále na K7 – pod Oklukem nemám fyzicky ani mentálně zmapované a tato část snad nemá konce. Od K6 je cesta krásně běhatelná, lehce se vlní a furt někam zatáčí. Lesy jsou zde jak jinak než krásné, ale to nekonečno mě už hodně sralo. Běželo nás tu poskrovnu a nikoho dalšího jsem tu ani koutkem oka nezahlédl. Chtělo to psychickou vzpruhu a tou byla kontrola „pod Oklukem“. I když jsem si mylně myslel, že na Tesák je to co by kamenem dohodil. A ono to bylo kousek dál. Od Holého vrchu jsem byl opět na známých místech a na Tesák to bylo jen mírně z kopce.
am mě čekala opět moc milá občerstvovačka s milými a usměvavými organizátory. Ze všech je cítit dobrá nálada. Liju do sebe hektolitry vody, a kopu taky polévku – fantazie, nebudu přece sundávat batoh, abych si doplnil vodu, že. Něco tam přeci jen mám. Konec se blíží – 9,5 kiláku do cíle a nějaké ty kopce před sebou. Čerňava a Jehelník – podruhé. Nahoru to dupu co mi tělo dovolí a opět dolů a zas nahoru na Jehelňajs. Ty krávo, došla mi voda. No teď už to je skoro z kopce a do cíle kousek. Na Kelečáku, nejvyšším bodu trasy, razím poslední kontrolu a vzhůru dolů kolem Černé bařiny a zříceniny Šaumburku. Teď si připadám taky jako zřícenina. Řítím se kolmo na vrstevnice dolů, slyším hlasy, řev a povzbuzování. Musím si máknout, před závodem jsem ani na tak dobrý čas nemyslel. Byla to jen čirá myšlenka. Sbíhám na asfaltku a za zatáčkou to vše skončí. Lidí fandí, zvonce zvoní a pohádky je konec. Dostávám se do stavu extáze. Moderátor mě žene kupředu. Ty krávo, jsem v cíli 😀 Krásný pocit, je to prostě úlet.
Pomalu se dávám do kupy, liju do sebe hektolitry vody a piva, čekám na parťáky a bavím se tím, kde jsem, proč tu sem a s kým tu jsem. Mája to přidrtí o něco později. Jsem nadšený, že ona je nadšená. Co víc si můžeme přát. Mám z ní radost. Večer vegetíme s ostatními u bezva hudby a jídla, povzbuzujeme doběhnuvší a pomalu se rozjíždí večerní zábava. Co vám budu povídat. Po rumovo – pivním dýchánku a neskutečnému řádění na parketu jsme to zapíchli v půl třetí ráno do stanu 😀 No řeklo by se – Rajnochovický masakr 😀
Díky všem, se kterými jsme se setkali, především však Lukášovi a jeho týmu, který opět dokázal, že jací jsou organizátoři, je i celý závod. A oni jsou SKVĚLÍ!
Mája – 09:58:31 – 6. místo v kategorii (126. celkově)
Pája – 07:38:36 – 22. místo v kategorii (46. celkově)
Stránky závodu: http://www.hostynskaosma.cz
Výsledky: http://www.timechip.cz/vysledky/2013/hostynska-osma#bez-rozdilu-kategorii