16.6.2020
428. Toto číslo by mohlo býti číslem nějaké exoplanetky, kde se odehrávají neuvěřitelné věci, kde je gravitace trojnásobně větší než na Zemi, a kde struktura forem nabývá jiných rozměrů. Boj s gravitací je na této planetce opravdu extrémní a vycucá z jedince poslední kapku potu. Proto je dobré na ni neletět sólo, ale mít více členů v osádce. Nejlépe pak spousty fanoušků před, po, i během startu hvězdné flotily.
Trasa na planetku 428 je extrémní. V číslech – 220 metrů s převýšením 80 metrů na její orbitu. Na startovní ploše místo odpočítávání slyšíš tlukot srdce. Zmáčkneš pouze hodinky a není cesty zpět. Pokud přepálíš, nezbyde ti dostatek kerosinu pro poslední úsek cesty.
Řeknu vám, že to bylo peklo na nebi. Třikrát, ano třikrát, neb za vlastní blbost se platí, jsme se Karel, Daniel a já, za bouřlivého aplausu vydali napospas novým zkušenostem každý ve své raketě. Z cesty na orbitu si pamatuji pouze s útržky a malými záblesky ve svém mozku, podobně jako když si vzpomínáte na ranné dětství. Víte, že jste ho prožili, že jste se formovali, ale netušíte jak.
Start. Blik. První patro a za ním otočka. Raketa zažehává druhý stupeň. Blik. Děti a Mája nás ženou vpřed. Blik. Asi budu zvracet z helmy. Blik. Proč mi někdo nedal do rakety dýchací přístroj? Blik. Vidím Karla. Blik. Do prdele, má rychlejší raketu o šest vteřin. Blik. To si tam dal boost, nebo co? Blik. Jsem před posledním odpojením části rakety. Blik. Kokpit odpadává a nahoře je všechno jinak než dole. Blik. Daniel si asi načipoval raketu.
V předklonu lapám po dechu, přístroje blikají červenými senzory. Tady je něco jinak, opravdu jinak…
Přijeďte taky objevit nepoznané a zjistit co se skrývá za hodnotou 428.
Díky Máji, díky dětem a díky vám, souputníci!