0 – O co jde?

posted in: Projekt 52 | 0

Bez jídla a pití to prostě nejde. Nejím, žeru. A podle toho taky vypadám. Nejsem líný vstát v devět večer z gauče a udělat si nějakou mňamku. Třeba jako posledně kávičku odkudsi ze střední Ameriky s našlehaným mléčkem a k tomu Májin koláč – pecka pro mou vanu. U monitoru jsem pak seděl hodně dlouho než se dostavila fáze usínání. Ale co bych neobětoval pro ten chuťový požitek.

I když teď neběhám tolik jako dříve, pořád tak rád relaxuji a zvláštní místo pro jakési uspokojení má u mně kuchyně. Ne nadarmo trávím na občerstvovačkách tolik času a na kritických sedmdesáti a něco kilometrech se tvoří v mozkovně bujné žrádelní fantazie. Nejsem bůhvíjaký master, pouze uživatel kuchyňského náčiní. S vařením to mám jako s běháním – tu a tam se něco povede, dokonce to i chutná a největší radost přichází, když si někdo řekne o recepis.

A tak mi při jednom podzimním posezení blikla myšlenka na rok trvající výzvu. Každý týden jeden recept s fotkami a nějakým, pokud možno, vtipným popisem. Když vařím, pak jen pro radost a pocit, že jídlo je i k jídlu. Výtvory na talíři jsem zrcadlovkou nikdy nefotil, nevím co je to food styling, mám jen pár osvědčených receptů – mimo zelený čaj, který jsem se už naučil nepřelévat vařící vodou. Místo večerních telenovel sleduji kanály různých food blogerů a youtuberů. Monitor utírám den co den z nánosů slin. Upřímně řečeno jsem sám na sebe zvědav, rok je dlouhá doba a těším se na věci nové, nepoznané. Hlavně se z toho neposrat a taky nepřibrat. Prostě jídlo, žrádlo, dlabanec, žvanec, gáblík. Bude to prča.

Setkáte se tu spíše s různými dezerty, sladkými patvary a pečivem – tím, jenž jsem před jistou dobou z jídelníčku zcela vynechal a nyní jej zas v rozumné míře baštím. Pokusím se i o nějaké zdravější varianty typu konfitovaná kachna či uzený bůček – jídlo na nějž máte při probíhání osmdesátým kilometrem chuť a sbíhají se vám na něj sliny jen když si pomyslíte. Případné tipy posílejte do komentářů.

Pokusnými králíky a hodnotiteli se stanou moje Magda a lidé okolo, které zrovna poštěstím svým výtvorem. Věřím, že se nikdo nepřiotráví. Na Vás ostatní čeká posouzení stránky vizuální. Budu proto rád za jakékoliv postřehy, co kde zlepšit. A zlepšit toho bude opravdu mnoho.

Začíná Projekt 52 aneb Převtělení karpatského běžce v karpatského kuchtíka s jateční váhou 77 kilo.

Leave a Reply